V době, když byly pouze dvě knihy, bylo mnohem méně fanoušku něž je tomu dnes. Stephenie píše velmi rychle. Knihy způsobily šílenství.
Když Stephene psala knihu, nečekala, že se na ní vrhnou i starší. Ona i já jsme žertovaly, že to máte jako se hrou Romeo a Julie - dva mladí milenci. Ale to neznamená, že nikdo jiný nemůže hru ocenit. Začalo to s teenagery, ale nyní se setkávám i se starší populací, kterým se sága líbí - maminky, babičky.. Dokonce jsem se setkala i s kluky, co jí mají také rádi. Do kin se tajně vplížili, aby je snad známí neviděli.
Nevěděli nic moc o knize. Miloval upíry a chtěli vidět film. Myslí si: "Oh, to je založeno na knize, proto jsou holky do toho šíle né." A pak jsou trochu v rozpacích: "Počkat, líbí se mi to?"
Na turné týden před premiérou jsme jeli do Dallasu a tisíce dívek křičely na Roba: "Chci mít s tebou dítě!"
(pozn. překladatelky: šílené, ale pravdivé)
Ano, to ano, ale nehrál nijak větší roli.
Byla jsem docela zoufalá. měla jsem najít nejhezčího kluka s velmi světlou kůží. Musel to být opravdu dobrá herec. Hodně kluků sice vypadali roztomile, ale tak trochu jako králové plesů.
Myslím, že se na roli hodí perfektně.
Je to neuvěřitelná herečka. Září i v malých rolích. Ona je prostě hvězda.
Oh, no, myslím, že Třináctka se vysílala asi jen ve 100 kinech, takže nijak velkolepé.
No, Třináctka byla něco, s čím jstem začínala od nuly s Nikki Reed. Návrh jsme napsaly do šesti týdnů. První a poslední scény jsou si docela zatraceně podobné. Když jsem se setkala s Holly Hunter, říkala jsem si, že ona bude mít nápady a já napíšu k tomu scénu, což je výrazně lepší.
Kdysi jsem bývala architektem. Vystudovala jsem architekturu (University of Texas v Austinu), ale po absolovování mi profesoři řekli, že jsem příliš kreativní.
Poté mě přijali na filmové škle UCLA. Nevěděla jsem budoucnost- jste režisér, producent, sponzor filmů.. Píšete vlastní skripta. Potom mi řekli, že mám dělat to, co se mi bude nejvíc líbit. rozhodla jsem se pro režii.
Neměla jsem peníze. Lídé říkali: "Hej, jste architekt! Nechcete dělat design mého filmu?" Byla to sranda.
Začala jsem na filmu Rogera Cormana.
Tam jsem začínala úplně ode dna. Roger Corman dal šanci mnoha začínajícím umělcům, ale nikomu nenadržoval. Měla jsem stavět rekvizity i zdraně. Když jsem chtěla jít někam výš, musela jsem makat. A já chtěla jít výš.
Můj otec byl klaciský pianista, alevystudoval chemické inženýrství. Jeho otec byl zemědělec. Dědeček mu řekl, že by měl jít do rodinného podnikání a že našel levný pozemek v McAllen, klem řeky Rio Grande jsou zavlažovací kanály. Je to místo, kam jsme se odstěhovali.
Jste-li zemědělec a je všechno OK, může vám definitivně zkazit náladu hmyz. Nebo třeba musíte udržet cenu cibule dostatečně nízkou, aby vás nezdrtila konkurence, popřípadě špatné počasí v tom všem hraje také důležitou roli. V McAllen to bylo docela drsné. ?á, ještě bratra a sestru. Místo houpačky jsme měli zavěšené lano na stromě. Místo kruhu na vodu jsme měli pneumatiky od traktoru. Přes řeku jsem přeplavala 200x.
Ne, to byla prostě ta doba. Ve škole jsem měla tři přátele, co byli pobodáni. Věděla jsem, že lidé byli zastřeleni do zad. Docházelo tam k pašování drog, policejní brutalitě nebo pašování elektroniky (v McAllenu velmi populární). Nad hlavou vám létala letadla DC - tři roky - naloženy elektronikou. Bylo to docela divoký.
Jednou jsme šli na film s Clintem Eastwoodem nebo filmy ve španělštině. Já ale moc na filmy nechodila. Připusťme si to: byla to díra! V té době jsme nemohli jít ani do nějakého významného muzea, a pokud jsme chtěli, jeli jse tři hodiny do Corpus Christi nebo čtyři hodiny do San Antonia.
pozn. překladatelky: Dětství Catherine se neliší moc od dnešního Česka, pokud vím, kultura žádná, a už vůbec ne na vesnicích. A na vesnicích jsou naprosto běžné houpačky z lana zavěšeného na stromech nebo s pneumatikami.
zdroj: www.texasmonthly.com/2009-04-01/talks.php , www.texasmonthly.com/2009-04-01/talks-2.php